Tak dlouho jsme mluvili o čundru se staršími dětmi, které s námi jezdí na letní tábory už roky, že se to nakonec k všeobecnému překvapení i podařilo zrealizovat. A jaké to bylo? Skvělé! Abychom to tedy neodbyli jedním nadšeným zvoláním, pojďme si trochu zavzpomínat… J
8 odvážlivců (ale žádní zelenáči – všechno zkušení táborníci!) a 3 vedoucí vyráží odpoledním vlakem směr Turnov a Mnichovo Hradiště. Po příjezdu zkoumáme a dělíme jídlo na celý víkend a právě tady se rodí základ pro pozdější hlášky, kdy se každý člen výpravy snaží usilovně zbavit svého přídělu. A to ještě odmítáme sypké müsli, které si tentýž den odváží čtvrtý vedoucí Vašek, který po své ose přijíždí později. Utahování si z nákupčího Pepy nám vydrží až k pátečnímu cíli, zřícenině hradu Valečov, pod kterým klasicky opečeme buřty a kde pod širákem strávíme první noc.
V sobotu nás čeká pěkná štreka, takže po ranní prohlídce hradu vyrážíme na Drábské světničky. Je pařák jako kráva, takže koupačka na Branžeži přijde vhod a pak už se přesouváme pod hrad Kost do skalních bytů, které vytipoval Šeník a které nám poskytnou výborný azyl pro sobotní noc. Navíc se vytahuje Radovan se svým luxusním kuskusem a vepřovkou a dokazuje, že jsme si ho jako traséra se speciálními schopnostmi vybrali správně. Někteří se přesto ještě dorazí čínskou polívkou, ale proti gustu… Za zvuků přírody u vedlejšího rybníka usínáme… a co med? Nechce někdo med?
Stařík brzo ráno opouští ležení směr Ústí kvůli půlmaratonu a zbytek výpravy čeká ještě obdobně nabitý program. Po Kosti malebným údolím Plakánek až do Sobotky na lovecký zámeček Humprecht. Počasí se pak pomalu začíná kazit, takže po netradičně stráveném víkendu zase rychle vlakem domů.
Na závěr si dovolím konstatování, že čundr se povedl. Během víkendu jsme skloubili dohromady hrady, skály, lesy i rybníky v pestrou a zajímavou cestu a dotazy k příštímu ročníku nás ujistili, že jsme s čundrem a výběrem čundrošů nešlápli vedle. Děcka je rovněž třeba pochválit, že neremcaly víc, než bylo třeba, takže… takže třeba zase za rok?